Pavouci (Araneidae) jsou řád bezobratlých živočichů ze třídy pavoukovců. Skupina zahrnuje asi 34 000 druhů, z toho v ČR žije asi 800 druhů.

Charakteristika řádu :
Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen tenkou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají, na rozdíl od hmyzu, osm kráčivých končetin. Jejich velikost (délka těla od klepítek ke konci zadečku) se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm (naprostá většina z nich nedosahuje ani 5 mm délky). Klepítka (chelicery) jsou dvoučlánkové a ústí do nich vývod jedové žlázy. Mají osm očí (existují výjimky – čeleď šestiočkovití nebo bezocí jeskynní pavouci), u některých druhů (např. skákavek) je zrak velmi dobrý. Obecně platí, že druhy, které snovají sítě mají slabší zrak.

Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, což jsou modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách mají pak hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků. Pavouci produkují až osm různých druhů vláken.

Pavouci jsou bez výjimky draví živočichové a aktivně loví svou kořist (zejména různé druhy hmyzu). Trávení je díky velmi úzkému jícnu, který neumožňuje polykání větších pevných částic, mimotělní – pavouk vstříkne do své kořisti směs trávicích enzymů a po určité době nasaje žaludkem zkapalněný obsah.

Dýchání obstarávají plicní vaky a keříčkovitě větvená tracheální soustava, která však může u některých čeledí scházet.

Samičky jsou větší než samečci a po spáření svého partnera většinou sežerou. Z lidského hlediska děsivý osud oplodnitele. Z hlediska biologie je nutno chápat požití samečka, který splnil svoji reprodukční úlohu jako zajištění zdroje energie pro vytvoření mláďat. Samci některých druhů pavouků při námluvách přinášejí samičce kořist jako svatební dar. Chápejme jej jako zdroj energie pro samičku a jako výkupné za svoje tělo. Oplodněná samička naklade vajíčka. Někteří pavouci je nosí přichycená na těle, zapředená v kokonu, jiní je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stádia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.



Přehled nejvýznamnějších čeledí :

Křižákovití (Araneidae) jsou na naše poměry poměrně velcí pavouci, často s charakteristickou kresbou na zadečku. Vytvářejí velké, dvojrozměrné lapací sítě. Patří k nim např. křižák obecný (Araneus diadematus).

Pokoutníkovití (Agelenidae) si staví charakteristickou plachetkovitou síť s trychtýřovitým úkrytem. Známý je synantropní druh pokoutník domácí (Tegenaria domestica).

Snovačkovití (Theriidae) si staví trojrozměrnou síť a úkryty. Patří sem známá černá vdova – snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), nebo snovačka pečující (Theridion impressum).

Slíďákovití (Lycosidae) mají oči sestavené do tří řad. Nestavějí si sítě, samice nosí kokon s vajíčky, nymfy 1. instaru vozí na hřbetě. Patří sem největší český pavouk – slíďák tatarský (Lycosa singorensis).

Běžníkovití (Thomisidae) mají nápadně protažené přední dva páry noh, na kořist číhají na květech, mají schopnost barvoměny. Např. běžník kopretinový (Misumena vatia).

Skákavkovití (Salticidae) mají oči umístěné ve třech řadách, některé z nich mohou být teleskopické, velmi dobře vidí. Mají schopnost skákat a často jsou pestře zbarveni. Patří k nim např. skákavka pruhovaná (Salticus scenicus).

Cedivkovití (Amaurobiidae) mají kribelum - speciální destičku poblíž snovacího ústrojí, která onduluje jemné pavučinové vlášení. Tím zvyšuje jeho přilnavost ke kořisti. Budují si podzemní úkryty, které připomínají pavučinovou punčošku. Patří mezi ně například cedivka lesní (Callobius claustrarius).


Třesavkovití (Pholcidae) připomínají svým vzhledem sekáče. Staví si pavučiny tvořené řídce a nepravidelně uspořádanými vlákny. Při vyrušení začnou v síti velice rychle kmitat tělem, aby zastrašili vetřelce. Patří mezi ně například třesavka sekáčovitá (Pholcus opilionoides).

Stepníkovití (Eresidae) jsou pavouci robustního vzhledu, kteří vzdáleně připomínají skákavky, mají však mnohem menší oči. Budují si nory, nebo staví sítě na vegetaci, samci stepníků bývají často velmi pesteř zbarvení. U nás se vyskytuje jediný zástupce - Stepník rudý (Eresus cinnaberinus).

Plachetnatkovití (Linyphiidae) si budují vodorovné, ploché sítě, na jejichž spodní straně čekají zavěšeni hřbetem k zemi na svou kořist. Plachetnatka keřová (Linyphia triangularis).

Pakřižákovití (Uloboridae) tkají téměř identické sítě jako čeleď křižákovití, ačkoliv s nimi nemají žádné shodné anatomické znaky, mají podobně jako cedivky kribelum a zcela postrádají jedovou žlázu. Příkladem je např. pakřižák smrkový (Hyptiotes paradoxus).

Skálovkovití (Gnaphosidae) jsou obyvatelé epigeonu, kteří se přes den ukrývají pod kameny a dřevem, kde si budují tenkostěnné pavučinové komůrky. Velmi hojným zástupcem této čeledi je skálovka velká (Gnaphosa lucifuga).

Lovčíkovití (Pisauridae) se vzhledem i chováním nápadně podobají čeledi slíďákovitých, liší se od nich ale uspořádáním očí a svojí velikostí. Patří sem kupříkladu lovčík hajní (Pisaura mirabilis).


Zdroj textu : internet - Wikipedie

Buchar J. a kol. (1995): Klíč k určování bezobratlých, Scientia, Praha, 283 pp
Buchar J., Kůrka A. (2001): Naši pavouci, Academia, Praha, 159 pp

úprava textu: Ing. Michal Skalka

1..jpg
2..jpg
3..jpg
4..jpg
5..jpg
6..jpg
7..jpg
8..jpg
9..jpg
10..jpg
11..jpg
12..jpg
20.04.2008 07:34:06
mejla
Dnes je
PŘIVÍTÁM JAKÝKOLIV KONSTRUKTIVNÍ NÁPAD A DOBROU RADU
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one