Mám rád hory v počasí, které většinou lidi označují za špatné. Myslím ale, že špatné počasí prostě není. Když je mlha, fouká vítr a sníh nebo dešťové kapky létají vodorovně, chutnají hory nádherně. Jsou liduprosté a tiše opuštěné v jekotu vichru. Zažil jsem spoustu kouzelných chvil aniž bych potřeboval slunce nad hlavou. Slyšel jsem zpívat krásnou vílu v doprovodu meluzíny v kapli na Sněžce. Venku se stmívalo, studeně mrholilo a vítr lomcoval uvolněnými plechy na střeše. Modrooká dívka měla jasný a čistý hlas a konejšivý prostor kaple ho nechal vyniknout a svázat mne bezmocí. Zážitek do konce dlouhého života. Častokráte jsem putoval horami v noci za špatného počasí. Chodíval jsem cestou, kdy jsem téměř viděl můj dům hluboko pod sebou na druhém konci údolí, na vzdálenost šesti kilometrů. Občas mě napadlo, co bych asi tak dal za to, kdyby mě někdo přenesl rychle až dolů a nemusel bych se trmácet cestou-necestou přes hodinu s kletrem na zádech. Nedal bych za to nic ! Vždycky jsem si svoji cestu hříšně a rozkošnicky užíval a těšil se na to, až znaven klesnu doma na lavici a sundám mokré a zablácené boty. Miluju ten pocit osamění uprostřed hor v mlze. To vědomí, že kolem mě na kilometry není žádného člověka. Sám být v prostoru. Za špatného počasí jsou hory určeny těm, kdo jim rozumí. Stejně jako extravagantní obraz osloví často jen znalce.

Rozběhnout se za horami

Rozběhnout se za horami

Tady končí země

Tady končí země

Být na hraně

Být na hraně

Ztratit se v prostoru

Ztratit se v prostoru

Cukrový strom

Cukrový strom

Ticho a mráz

Ticho a mráz

18.02.2008 13:05:32
mejla
Dnes je
PŘIVÍTÁM JAKÝKOLIV KONSTRUKTIVNÍ NÁPAD A DOBROU RADU
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one